Adriana Zas malátnější
procitám,
zas proležím den celý,
jsem stále sama, ty jsi tam,
kam povinnost ti velí.
Teď musím síly posbírat,
jen žádné naříkání.
Pojď, šašku! Jestli máš ji rád,
tak rozvesel svou paní.
Šašek Nařídil mi
kníže:
“Než se z bitvy vrátím,
moji drahou zatím
rozptyluj a chraň!“
Ač jsem zámky zamknul,
okna jistil mříží,
někdo se sem vplížil,
podívej se naň!
Kolem hlavy mé se bělá,
otřel se mi o týl,
snad si ze mě šaška dělá
tichošlápek – motýl!
Z mého nosu na mě civí,
šimrá jako divý.
Potom
ať se někdo diví,
vytasím-li zbraň.
Nezmýlí
mě tvoje drzá pýcha motýlí!
Ať paní má se nebojí,
já vyzval jsem tě k souboji,
jak víš.
Adriana Motýla
mi nejspíš kníže z lásky posílá,
zas může na chvilku se smát,
pojď, motýlku, mě pošimrat,
pojď blíž.
Šašek Až se střet
přiostří,
pak přijde zásah a tvůj pád!
Adriana On ti sed
na ostří!
Ne, tvého kordu nemusí se bát.
Oba Rozptýlí
mou (tvou) paní jasná perleť motýlí,
je špatným terčem pro čepel,
ta nesmí setřít s křídel pel…
Šašek Ty smíš!